Klíčovými pojmy pro francouzského
postmoderního filozofa Jeana Baudrillarda jsou termíny simulace a simulakrum.
Baudrillard chápe postmoderní
dobu jako dobu, ve které jsou lidé ovlivněni simulakry. Simulakrum je něco, co
vypadá, že napodobuje reálný předmět, ale co ve skutečnosti už základ v realitě
nemá. A právě postmoderní doba je dobou plnou simulaker.
Na produkci simulaker mají z velké části vliv média. Média jsou vmísena do
všech oblastí našeho života, že již nejsme schopni oddělit jejich účinky. „Médium
samo už není možno jako takové identifikovat...“ Média vytvářejí obraz
reality, který však není skutečný.
Společnost
se podle tohoto autora stala na simulakrech příliš závislou. Závislou natolik,
že už ztratila kontakt s reálným světem. Simulakra se stávají reálnějšími než
realita sama. Již nemůžeme mluvit o realitě. Realita se stává hyperrealitou
plnou nereálných simulaker.
A co je
příkladem těchto nereálných simulaker? Všechny nereálné postavy z filmů a
seriálů, na které v každodenním rozhovoru odkazujeme, virtuální úspěchy
typu „jsem major na Foursquare“ nebo naše facebookové profily v mnoha případech
předstírající, že jsme něco, co nejsme.
Žádné komentáře:
Okomentovat