Obžaloba duševního vlastnictví

Stephan Kinsella je současný americký právník a (anarchistický – jak sám sebe označuje na vlastních webových stránkách) libertariánský teoretik práv.
V článku Obžaloba duševního vlastnictví Kinsella argumentuje proti zastáncům duševního vlastnictví a snaží se dokázat, že duševní vlastnictví jde proti přirozenému ospravedlnění vlastnických práv.
Podle zastánců „má člověk právo na produkty své mysli“, avšak vezmeme-li si například copyright (výlučné právo na kopírování, které chrání originální práce, vzniká automaticky s vytvořením díla a trvá po dobu autorova života + dalších 70 let po jeho smrti), trvání práv dalších 70 let po smrti autora je diskutabilní. Dědici totiž nejsou odpovědní za tvorbu svého předchůdce, a proto takovéto trvání není ospravedlněné. Řada dalších záležitostí v právu na duševní vlastnictví je také značně arbitrární. Například srovnáme-li trvání patentů celkem 20 let oproti copyrightu, který trvá po dobu života autora + 70 let. Navíc, jestliže by měl člověk právo na produkty své mysli, měl by právo na vše, co během svého života vymyslel a vytvořil. Došlo by to však tak daleko, jako v případě Andrewa Josepha Galamba, který „dával stranou niklák pokaždé, když použil slovo „svoboda“ jako poplatek potomkům Thomase Paina, údajného „vynálezce“ slova „svoboda.“[1] Takto bychom mohli platit za všechno, co jen vyslovíme, a za všechno, co použijeme, neboť všechny myšlenky a výtvory mají svého prvního autora či vynálezce.

Kinsella však zastává přesně opačný názor. Duševní vlastnictví podle něj ani nemá přirozené ospravedlnění ve vlastnickém zákoně.

Vlastnické právo vzniklo, aby zabraňovalo konfliktu a lidé se nepřeli o vlastnictví jedné věci. Aby vlastnické právo fungovalo, musí být spravedlivé a viditelné. Existuje právo prvního vlastníka. Toto právo je aplikováno na věci, které se vyskytují v omezené míře. Není aplikováno na věci s nekonečnou hojností. „Kdybychom byli v zahradě Eden, kde půda a další statky nekonečně přebývají, neexistovala by vzácnost, a tedy ani potřeba pro vlastnická práva; koncepty vlastnictví by byly bezvýznamné. (…) Vlastnická práva nejsou aplikovatelná na věci s nekonečnou hojností, protože nad takovými věcmi nemůže existovat konflikt. “[2]

Právě tento fakt je jedním z jeho největších argumentů proti duševnímu vlastnictví. Jestliže například zkopíruji knihu, nepřipravím původního vlastníka o jeho vlastnictví.

Kinsella navíc tvrdí, že copyrighty a patenty zbytečně zbrzďují rozvoj. „Možná, že by bylo ještě více inovací, pokud by neexistovaly patentové zákony, možná by pro výzkum a vývoj bylo k dispozici více prostředků, kdyby tyto nebyly utráceny za patenty a soudní spory. Je možné, že společnosti by měly mnohem větší motivaci inovovat, pokud by se nemohly spoléhat na svůj téměř dvacetiletý monopol.“[3]

Kinsella má jistě v něčem pravdu. Otázka duševního vlastnictví se s rozvojem internetu stala zásadním bodem diskuzí. Copyright je běžně porušován a vznikly alternativní právní úpravy.

Avšak s ohledem na zrušení duševního vlastnictví mě napadají dva největší problémy.  

Zaprvé práva na duševní vlastnictví nelze zcela zrušit. To by znamenalo, že by si kdokoliv mohl přivlastnit cizí dílo a autorství by nebylo podstatné. Musely by se vytvořit  či používat jiné právní formy, jako je třeba Creative Commons. Creative Commons umožňuje autorovi povolit volné šíření díla, pokud je uveden jako autor nebo pokud není dílo použito pro komerční účely či není dále upravováno.

Druhým závažným problémem je pak financování samotných autorů. Volným šířením děl by přišli o zisky a v závěru by se tak celý systém mohl stát kontraproduktivním, neboť by autoři a tvůrci neměli dostatečnou motivaci pro tvorbu děl.

Kinsella si sám tento problém uvědomuje a uvádí seznam možných nápadů, jak mohou autoři ze své tvorby profitovat.
Již například existuje stránka unglue.it, do které má autor možnost nahrát knihu. První čtenáři za ní zaplatí a po dosažení určitého počtu stažení, je kniha volně přístupná ke stažení zdarma. Ostatní čtenáři však také mohou autorovi poděkovat a finančně ho podpořit. Dalšími možnostmi financování je crowdfunding a různé formy mikropříspěvků. 
Zajímavě toto téma pojímá Johanna Blakley, která  ve své přednášce upozorňuje na fakt, že řada odvětví jako módní průmysl a nábytkářský průmysl není chráněna copyrightem a jejich finanční výnosy jsou daleko vyšší oproti trhu s knihami, filmy a hudbou. Navíc jsou tvůrci v těchto odvětvích nuceni pracovat daleko více kreativněji a neustále reagovat na změny.

---

[1] KINSELLA, Stephan. Obžaloba duševního vlastnictví [online]. Praha: Ludwig von Mises Institut Česko, 2011, [cit. 2014-08-30]. ISBN 978-809-0506-800. Dostupné z: http://www.mises.cz/database/literatura/30a_obzalobaip.pdf, str. 17.

[2] Ibid., str. 20.

[3] Ibid., str. 15.