Analýza filmových trailerů

Zajímavá vizualizace vznikla v roce 2013 od NY Times. Analyzuje několik trailerů filmů nominovaných na Oskara.

Tato vizualiazce mi připomněla naše zkoumání střihu novinových zpráv v hodinách mediálních studií.

Vizualizace interaktivně analyzuje střih po střihu daného traileru a určuje, zda se scéna nachází na počátku, ve středu nebo na konci daného filmu. Můžeme si povšimnout, že první trailer z typicky Hollywoodské romantické komedie Terapie láskou svým střihem z velké části dodržuje posloupnost děje ve filmu, zatímco trailer z historického filmu Lincoln dějovou posloupnost nedodržuje. Délka scény traileru thrilleru Argo se pohybuje v řádu několika sekund, zatímco drama Láska na konci traileru využívá třicetisekundovou scénu z filmu.

Tuto analýzu dělá zajímavou především její interaktivnost. V horním rohu se vždy objeví počáteční obraz dané scény a nejen filmové nadšence baví si trailery procházet a všímat si rozdílného zpracování.

Vizualizace počtu cizinců v ČR

Následně jsme dostali za úkol ta samá data zvizualizovat za pomoci jakéhokoliv programu. Pracovala jsem s Google Fusion Tables a Tableau Public.

Velice záhy jsem zjistila, že pracovat s tužkou a papírem bylo daleko snadnější. Přestože použitá data byla na první pohled dobře uspořádána a z mého pohledu pro počítač snadno čitelná, ukázalo se, že tomu tak není. Vysvětlit Tableau, že roky 2004 až 2014 jsou časové údaje, představovalo pro tento program problém. Nechtělo se mu pochopit, že by ze zadaných dat mohl vytvořit timeline. Nakonec jsem musela data jinak strukturovat a přeformátovat a teprve potom se mi podařilo vytvořit základní graf.

Mým poznatkem tedy je, že hned od počátku, než se člověk pustí do vytváření grafů, musí vědět, jaký typ grafu chce vytvořit a jak by měl data uspořádat, aby je daný software dokázal interpretovat.

Podíl cizinců v ČR ze zemí EU versus mimo EU

Celkový počet cizinců v ČR v průběhu let

 Počet cizinců v ČR z jednotlivých zemí

Počet cizinců v ČR z jednotlivých zemí - detail méně zastoupených zemí

Kreslíme grafy

Dostali jsme pastelky! A nic nevykouzlí větší úsměv na obličeji vysokoškoláka studujícího nová média, než když od vyučujícího obdrží pastelky a zápisník.

A proč? Máme za úkol nakreslit grafy bez použití jakéhokoliv softwaru a využít data o počtu cizinců v České republice v průběhu let 2004 až 2014.

celkový počet ze zemí EU versus ostatní státy světa

s přidanou časovou osou

jednotlivé země v čase

celkový počet cizinců v průběhu let

a závěrem pokus o bubble chart jedné země –  Srbska

Datový žurnalismus

Nastal konec semestru, a když jsem se zpětně poohlídla po naší práci, uvědomila jsem si, kolik úsilí za datovým žurnalismem stojí.

Aby datový žurnalista vůbec mohl pracovat, musí si sehnat data. To je asi jeden z nejtěžších kroků, neboť kvalitní, aktuální, veřejně přístupná a o něčem vypovídající data se shánějí těžko.

V lepším případě pak může se získanými daty hned pracovat, ale ve většině případů je potřeba data vyfiltrovat a dočistit.

Pak již zbývá pouze vytvoření vizualizace nebo grafu. Avšak v mém případě jsem měla určitý záměr, ale narazila jsem na to, že daný program nezvládl udělat všechno to, co jsem potřebovala a tak, jak jsem to potřebovala. Musela jsem tedy dělat kompromisy a smířit se s tím, co program dovedl.

Náš poslední projekt se bude zabývat trademarky. Chceme udělat něco podobného tomuto:

zdroj obrázku: http://www.united-academics.org/magazine/homefeat/data-visualization-the-illusion-of-choice/

Coming soon…

Google Fusion Tables a jiné nástroje pro tvorbu grafů

Pro vytváření grafů z kalorické hodnoty sladkých níápojů jsme si skoro každý vybrali odlišné nástroje – někdo infogram, někdo Misrosoft Excel, někdo vytvářel vlastní infografiku ve Photoshopu, někdo si vlastní graf naprogramoval. Já jsem zvolila Google Fusion Tables.

S Google Fusion Tables jsme pracovali i v jedné z následujících hodin. Vložili jsme do něj vyčištěná data z Open Refine a vlastně porovnávali to samé, co na předchozích hodinách, akorát na daleko větším vzorku nápojů.

Zde je vzniklý graf pro půllitrové nápoje seřazené podle množství kalorií:

Google Fusion Table umí nejen vytvářet grafy, ale i pracovat s mapami. Stačí k jednotlivým buňkám zadat název města, adresu nebo GPS lokaci, místo grafu přidat mapu a daná poloha se pak na mapě zobrazí. Navíc lze vytvořit i heatmapu. S mapami lze dále pracovat i v CartoDB  nebo Leaflet.

Obžaloba duševního vlastnictví

Stephan Kinsella je současný americký právník a (anarchistický – jak sám sebe označuje na vlastních webových stránkách) libertariánský teoretik práv.
V článku Obžaloba duševního vlastnictví Kinsella argumentuje proti zastáncům duševního vlastnictví a snaží se dokázat, že duševní vlastnictví jde proti přirozenému ospravedlnění vlastnických práv.
Podle zastánců „má člověk právo na produkty své mysli“, avšak vezmeme-li si například copyright (výlučné právo na kopírování, které chrání originální práce, vzniká automaticky s vytvořením díla a trvá po dobu autorova života + dalších 70 let po jeho smrti), trvání práv dalších 70 let po smrti autora je diskutabilní. Dědici totiž nejsou odpovědní za tvorbu svého předchůdce, a proto takovéto trvání není ospravedlněné. Řada dalších záležitostí v právu na duševní vlastnictví je také značně arbitrární. Například srovnáme-li trvání patentů celkem 20 let oproti copyrightu, který trvá po dobu života autora + 70 let. Navíc, jestliže by měl člověk právo na produkty své mysli, měl by právo na vše, co během svého života vymyslel a vytvořil. Došlo by to však tak daleko, jako v případě Andrewa Josepha Galamba, který „dával stranou niklák pokaždé, když použil slovo „svoboda“ jako poplatek potomkům Thomase Paina, údajného „vynálezce“ slova „svoboda.“[1] Takto bychom mohli platit za všechno, co jen vyslovíme, a za všechno, co použijeme, neboť všechny myšlenky a výtvory mají svého prvního autora či vynálezce.

Kinsella však zastává přesně opačný názor. Duševní vlastnictví podle něj ani nemá přirozené ospravedlnění ve vlastnickém zákoně.

Vlastnické právo vzniklo, aby zabraňovalo konfliktu a lidé se nepřeli o vlastnictví jedné věci. Aby vlastnické právo fungovalo, musí být spravedlivé a viditelné. Existuje právo prvního vlastníka. Toto právo je aplikováno na věci, které se vyskytují v omezené míře. Není aplikováno na věci s nekonečnou hojností. „Kdybychom byli v zahradě Eden, kde půda a další statky nekonečně přebývají, neexistovala by vzácnost, a tedy ani potřeba pro vlastnická práva; koncepty vlastnictví by byly bezvýznamné. (…) Vlastnická práva nejsou aplikovatelná na věci s nekonečnou hojností, protože nad takovými věcmi nemůže existovat konflikt. “[2]

Právě tento fakt je jedním z jeho největších argumentů proti duševnímu vlastnictví. Jestliže například zkopíruji knihu, nepřipravím původního vlastníka o jeho vlastnictví.

Kinsella navíc tvrdí, že copyrighty a patenty zbytečně zbrzďují rozvoj. „Možná, že by bylo ještě více inovací, pokud by neexistovaly patentové zákony, možná by pro výzkum a vývoj bylo k dispozici více prostředků, kdyby tyto nebyly utráceny za patenty a soudní spory. Je možné, že společnosti by měly mnohem větší motivaci inovovat, pokud by se nemohly spoléhat na svůj téměř dvacetiletý monopol.“[3]

Kinsella má jistě v něčem pravdu. Otázka duševního vlastnictví se s rozvojem internetu stala zásadním bodem diskuzí. Copyright je běžně porušován a vznikly alternativní právní úpravy.

Avšak s ohledem na zrušení duševního vlastnictví mě napadají dva největší problémy.  

Zaprvé práva na duševní vlastnictví nelze zcela zrušit. To by znamenalo, že by si kdokoliv mohl přivlastnit cizí dílo a autorství by nebylo podstatné. Musely by se vytvořit  či používat jiné právní formy, jako je třeba Creative Commons. Creative Commons umožňuje autorovi povolit volné šíření díla, pokud je uveden jako autor nebo pokud není dílo použito pro komerční účely či není dále upravováno.

Druhým závažným problémem je pak financování samotných autorů. Volným šířením děl by přišli o zisky a v závěru by se tak celý systém mohl stát kontraproduktivním, neboť by autoři a tvůrci neměli dostatečnou motivaci pro tvorbu děl.

Kinsella si sám tento problém uvědomuje a uvádí seznam možných nápadů, jak mohou autoři ze své tvorby profitovat.
Již například existuje stránka unglue.it, do které má autor možnost nahrát knihu. První čtenáři za ní zaplatí a po dosažení určitého počtu stažení, je kniha volně přístupná ke stažení zdarma. Ostatní čtenáři však také mohou autorovi poděkovat a finančně ho podpořit. Dalšími možnostmi financování je crowdfunding a různé formy mikropříspěvků. 
Zajímavě toto téma pojímá Johanna Blakley, která  ve své přednášce upozorňuje na fakt, že řada odvětví jako módní průmysl a nábytkářský průmysl není chráněna copyrightem a jejich finanční výnosy jsou daleko vyšší oproti trhu s knihami, filmy a hudbou. Navíc jsou tvůrci v těchto odvětvích nuceni pracovat daleko více kreativněji a neustále reagovat na změny.

---

[1] KINSELLA, Stephan. Obžaloba duševního vlastnictví [online]. Praha: Ludwig von Mises Institut Česko, 2011, [cit. 2014-08-30]. ISBN 978-809-0506-800. Dostupné z: http://www.mises.cz/database/literatura/30a_obzalobaip.pdf, str. 17.

[2] Ibid., str. 20.

[3] Ibid., str. 15.

Manifest kyborgů

Donna J. Haraway je představitelkou feminismu. Její Manifest kyborgů je ironickým mýtem pro popsání formování ženské identity, ve kterém je použita postava kyborga jako metafory.

Kyborg je spojení stroje a organismu. Toto spojení představuje možnost nerozlišování pohlaví. Takováto bezgenderová podoba kyborga znamená, že kyborg také není utvářen naší kulturou. Ve světě kyborgů neexistuje uspořádání společnosti do rodiny.

Zatímco v našem světě se zdůrazňuje odlišnost muže a ženy a společnost v různých aspektech tuto odlišnost vnímá a řídí se podle ní, ve futuristickém čase kyborgů není na genderové hledisko brán zřetel.

Kyborg stírá hranice mezi člověkěm a strojem, člověkem a zvířetem a fyzickým a nefyzickým. Tyto duality se v pojetí kyborga nerozlišují a dochází tak k jejich zrušení. Ve světě kyborgů jsou si všichni rovni a mají stejné možnosti.